Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kam čert nemůže, nastrčí Jarmilu

25. 01. 2016 20:41:00
O tom, jak není dobré činit ďáblu dobře, neb peklem se ti odmění, neboli o pracovních i nepracovních vztazích ke kolegyni.O rozdílech v mužském a ženském kolektivu.

Je to už skoro patnáct let, co mě osud přivedl do nynější práce. Troufám si tvrdit, že se mi i dost převrátil život vzhůru nohama a hodnoty, které jsem do té doby uznávala se začaly měnit s charakterem práce. Hodně mě to naučilo přemýšlet a také zapojit obranné mechanismy vůči ataku některých osob.Zkrátka se ze mě stalo splachovadlo.

Pravda, mám ráda vzrušení, ale že bych ho zrovna vyhledávala v době uzávěrky v šest večer se řící nedá. A kromě toho když tu lítá okolo ta otravná moucha. Co moucha, masařka.

Moje mamka vždycky tvrdila, když jsem byla ne zrovna ukázkově hodná, však počkej, on ti to v životě někdo pěkně spočítá.Tvrdila to od mých cca patnácti let. Říká se, že stokrát vyřčené umořilo osla, což se skoro stalo , ale mamčin opakovaný vtip bohužel nebyl vtipem a stal se nakonec skutečností.

Dostali jsme do firmy kolegyni, věkově o něco málo starší než já. Po prvních dvou dnech jsem z doslechu už tak nějak vycítila že bude problém. Povahově jsme byly jako nebe a dudy. Ona urýpaná a vyhledávající problémy a to i tam kde nebyly a já se věčně nachytající optimista/- blbec/.

Jen si představte někoho, kdo je první den v nové práci a hned řekně drze sekretářce, že má bordel v papírech. Jarmila. Už to jméno mě nijak nenadchlo, moje podezření o budoucích problémech potvrdila nedávno moje dobrá kamarádka zahradnice, že všechny Jarmily jsou holt divný. Že taky jednu takovou zná. Tak jsem si oddechla, že nejsem divná jen já.

Navíc každý den í ve svém řarodějnickém doupěti, na svém pracovním oltáři, jinak se to doupě nazvat nedá, kde jsou tuny papírů, pálí zhruba dvoukilovou solnou svíci, zřejmě nějaká pověra týkající se špatné energie, nebo co, Takže průšvih je jen otázkou času, prostě tak trošku budoucí krematorium.

Bože, jak já miluju chlapy. A víte proč? Protože nejsou schopni pomluv, většinou vše řeší narovinu , chlapský kolektiv jsem znala od mládí spíš tedy přesněji ten klučičí a můžu s klidem říct, ženský už prostě ne. NIKDY!! Jediný, kdo má u mě imunitu. je moje kamarádka.

Podařilo se mi pracovat téměř vždy v mužském kolektivu , at to byla pojišťovna nebo makléři, ovšem bohužel nic netrvá věčně.Jednu dobu jsem si připadala opravdu jako ve slepičárně. Ale tato vede. Člověk přijde ráno dobře naladěn, v pozitivní náladě a po srážce s Jarmilou má celý den v háji. Je to jako zákeřný bacil Ale bacíte bacila paličkou a máte klid. na chvíli.

Člověk přežije asi vše, možná kromě srážky s blbcem , kdyby ovšem ten blbec nebyl navíc i zlý. Jak jinak si vysvětlíte, dva dny jste v práci po autohavárii s límcem na páteř, JSTE RÁDI ŽE JSTE VYVÁZLI ŽIVÍ A ZDRAVÍ-RELATIVNĚ a ona dotyčná ďáblova dcera /ale ďábel přece není blbec ?/ řekne do očí dvě jedovatá slova :BOŽÍ MLÝNY...Myslím, že při případném fyzickém napadení/ nemyslete na nejhorší hned, mám na mysli třeba názorovou facku .../ by mě soud i osvobodil , kdyby ji viděl.

Pro mě zase další zkušenost k nezaplacení, ono jedno pozitivum to má, nemůžete nikdy klesnout na stejnou úroveň.:-)

Pokud máte v práci jednu takovou Jarmilu, pak vás upřímně lituji.

Autor: Martina Pazourová | pondělí 25.1.2016 20:41 | karma článku: 11.22 | přečteno: 702x

Další články blogera

Martina Pazourová

Co je malé, to je milé? Jak kdy Aneb lidský minimalismus

Někdo to rád blond, někdo zase brunety, někdo má rád větší, jiný si libuje v maličkostech, někdo má rád holky a jiný vdolky.A někdo se holt malý narodí. . Ale co je malé, je i milé, říká se. I když malí lidé prý řvou Aby byli lépe

4.2.2016 v 17:10 | Karma článku: 8.52 | Přečteno: 562 | Diskuse

Martina Pazourová

Láska největší aneb Když kůň přeroste přes hlavu.

Odmalička ráda fotím, a hlavně děti a kytky, protože jsou to takové dv aobjekty, které neremcají, nepřetvařují se, jsou zkrátka bezprostřední. Vlastním pár analogových aparátů na kinofilm,asi tři

4.2.2016 v 10:08 | Karma článku: 15.15 | Přečteno: 1023 |

Martina Pazourová

Blogerská úzkoprsost zdejších učitelek aneb Máš tam překlep!!!!

A UŽ JE TO TADY. Celý týden jsem na to čekala. A dočkala se . Konečně to někdo napsal!!!!!!! Některé zdejší paní učitelky již zřejmě začinají trpět profideformací. Když cizinec neumí napsat ani mé příjmení, mi napíše -PÍŠEŠ JAKO

3.2.2016 v 17:08 | Karma článku: 9.43 | Přečteno: 620 |

Martina Pazourová

Vražedná kobliha Aneb když žlučník stávkuje

Máte rádi koblihy? Nebo smažené řízečky? Já bych se po obojím doslova utloukla. Akorát můj žlučník je nesnáší. Mě to ovšem nezajímá. Tak dlouho se žerou řízky, až se ucho utrhne ....Aneb co vše se dá stihnout s kolikou.

3.2.2016 v 10:02 | Karma článku: 7.31 | Přečteno: 416 |

Další články z rubriky Ostatní

Milan Šupa

Jak dojít ke spojení se Světlem?

Prožití spojení se Světlem je nejmocnějším a nejzásadnějším prožitkem, kterého se může člověku zde na zemi dostat. Má schopnost od základů změnit celý jeho dosavadní život.

27.6.2017 v 15:15 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 11 | Diskuse

Josef Komárek

Také jsem se necítil ubohým zakomplexovaným buranem.

Co všechno se člověk nedozví o pražských kavárenských intelektuálech (díky panu Petříkovi). Což jsou převážně individua, která plodí jen slova, slova, slova ..., a pohrdají obyčejnými pracujícími lidmi, kteří je celý život živí.

27.6.2017 v 13:50 | Karma článku: 28.13 | Přečteno: 817 | Diskuse

Jana Slaninová

Houbový děda a dítě z hadích ocásků

Období hub mi vzdycky zavoní lesem, ranní mlhou, čerstvě zapálenou cigaretou a kolínskou. Samozřejmě si vybavím i tu vůni hub, ale některé vůně jsou v mé pachové paměti vyraženy kovovým razidlem asi navždy.

27.6.2017 v 11:45 | Karma článku: 17.50 | Přečteno: 240 | Diskuse

David Gruber

Lysá hora – vítání rána – slunce pod nohama

Přivítat v období letního slunovratu východ slunce na nejvyšší hoře našich Beskyd, to tak nějak patří ke všeobecnému vzdělání každého našince, přinejmenším moravskoslezslého. Podělím se i s fotografiemi o osobní zážitek.

27.6.2017 v 9:51 | Karma článku: 14.03 | Přečteno: 362 | Diskuse

Štěpán Bicera

Ti od bílého vraha

Tak Jihoafričané pokřikovali na rodinu Radovana Krejčíře po jeho odsouzení na pětatřicet let vězení za zosnování vražd. Vyšetřováni kvůli praní špinavých peněz byla i jeho rodina, která tam přišla o veškerý majetek.

27.6.2017 v 8:04 | Karma článku: 28.14 | Přečteno: 577 | Diskuse
Počet článků 24 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 566

Fytotechnička,, bývalá  pokladní i makléřka, pojišťovací agentka a současná vášnivá fotografka a zároveň    redaktorka  jedné nejmenované  reklamní agentury, která ráda nejen píše. Vytrvalá hráčka na nervy, nezávislá  GLOSÁTORKA,  BLOGERKA ve volném čase - v životě velmi vnímavá pozorovatelka ..ovšem nejvíce  zarytá zahradnice a bylinkářka , ...a zbytek se sem už nevejde:)

Jak to říkala ta  babička  ve známé pohádce Sůl nad zlato: Já jsem všudezdejší :)

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.