Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Vražedná kobliha Aneb když žlučník stávkuje

3. 02. 2016 10:02:14
Máte rádi koblihy? Nebo smažené řízečky? Já bych se po obojím doslova utloukla. Akorát můj žlučník je nesnáší. Mě to ovšem nezajímá. Tak dlouho se žerou řízky, až se ucho utrhne ....Aneb co vše se dá stihnout s kolikou.

Před nějakou dobou jsem měla hodně výrazné seznamovací období. Žila jsem si vcelku bezstarostně Ovšem až na nějaké menší peripetie se zdravím. Byla středa a já vyfasovala od kolegy z práce bažanta. Kolega by vášnivý myslivec a tak jsem ho jednou ukecala, aby se podělil o chut zvěřiny s obyčejnou smrtelnicí, věci dosud neznalé, Ještě venku, před naším místem činu mi dal instrukce, kterak ptáky škubat, Barevné peří se na silnici opravdu hezky vyjímalo. Když jsem opeřence, jeho a ji přinesla domů.

Mamka je pověsila za hlavy na balkon se slovy : Ale oškubeš si je sama. Poté přes sklo balkonových dveří obdivně koukala na visící ptáky se slovy: Podívej tatko, ti jsou tak krásně zbarvení a jak tam tak smutně visí chudáci. Měla jsem na ten večer naplánované rande.

Takže jsem chudákům opeřencům dala co proto. Škubala jsem a škubala, jako smyslů zbavená. V mysli jsem spřádala plány na večer. Jen jsem se modlila, at do kuchyně nikdo v tu chvíli nevchází, ba. Zbytečně. Pán Bůh mé přání přeslechl a kuchyně se během chvilky proměnila na pohádku Perinbaba. Peří bylo naprosto všude, vlasy, uši byly samozřejmostí a dokonce i v nose.

Bažantí maso je jak známo suché, takže mamka připravila nějaký recept na sádle. Když bylo dílo hotové, ochutnala jsem, ale zřejmě přes souihlas mého dosud poklidného žlučníku. Ten se vzbouřil jak kocábka při mořské bouři. A průserr byl na světě. žaludek se nafoukkl tak, jak to vídáme u jednoho druhu vzácné mořské ryby. Myslím, že nejlépe to vystihnnu slovy, KOULE. Bolest neskutečná.

Nejhorší na tom bylo, že to nešlo ani tam ani tam. Chodila jsem po kuchyni a naříkala. do rande bývala hodina Byl prosinec, venku byl mráz a Martin, můj princ na bílém koni na cestě. odvolat to nešlo. Myslela jsem si, že se začnu vznášet. Ani kapky nezabíraly, měla jsem v sobě už nejméně čtyři druhy. včetně pytle mentolových žvýkaček. Jo žlučník je holt sviňa. Čas ubíhal v neskutečných bolestech. A pak se to stalo.

Vzduch nahromaděn snad všude, prostě musel ven. Neskutečná úleva, myslím že by se s ním naplnil i jeden veliký balon s posádkou tak dvaceti lidí Hlavně už jsem neměla pocit že prasknu. Ta úleva. Kdo zná tyhle žlučníkové peripetie, ví moc dobře, o čem mluvím. jedna kobliha a deset hodin bolesti. Nejím koblihy- už 20 let.

Rande dopadlo při té bídě na jedničku. Můj sexy společník sice mírně nechápal, proč večeří sám se sebou a já ho jen bavím. No vykládejte mu, čím jste si prošli. Zase mě z toho vysekal smysl pro humor :-)

Žlučník je mrtev, At žije žlučník!

Autor: Martina Pazourová | středa 3.2.2016 10:02 | karma článku: 7.31 | přečteno: 419x

Další články blogera

Martina Pazourová

Co je malé, to je milé? Jak kdy Aneb lidský minimalismus

Někdo to rád blond, někdo zase brunety, někdo má rád větší, jiný si libuje v maličkostech, někdo má rád holky a jiný vdolky.A někdo se holt malý narodí. . Ale co je malé, je i milé, říká se. I když malí lidé prý řvou Aby byli lépe

4.2.2016 v 17:10 | Karma článku: 8.52 | Přečteno: 574 | Diskuse

Martina Pazourová

Láska největší aneb Když kůň přeroste přes hlavu.

Odmalička ráda fotím, a hlavně děti a kytky, protože jsou to takové dv aobjekty, které neremcají, nepřetvařují se, jsou zkrátka bezprostřední. Vlastním pár analogových aparátů na kinofilm,asi tři

4.2.2016 v 10:08 | Karma článku: 15.15 | Přečteno: 1040 |

Martina Pazourová

Blogerská úzkoprsost zdejších učitelek aneb Máš tam překlep!!!!

A UŽ JE TO TADY. Celý týden jsem na to čekala. A dočkala se . Konečně to někdo napsal!!!!!!! Některé zdejší paní učitelky již zřejmě začinají trpět profideformací. Když cizinec neumí napsat ani mé příjmení, mi napíše -PÍŠEŠ JAKO

3.2.2016 v 17:08 | Karma článku: 9.43 | Přečteno: 623 |

Další články z rubriky Ostatní

Libuse Palkova

Existují v Evropě hranice?

Vstupem do Schengenu hranice sice zmizely, ale přesto člověk pozná, když přejede z jednoho státu do jiného-a nejen proto, že se změní nápisy. Jednou jsem vezla skupinu Amíků z Německa do Prahy a jejich vedoucí mě pěkně naštvala

20.8.2017 v 22:27 | Karma článku: 14.40 | Přečteno: 420 | Diskuse

Jan Tomášek

Žebrák - hrad a podhradí

Nedávno jsem psal o pražských hradech Václava IV a dnes si dovolím pozvat na malé zastavení na patrně nejoblíbenějším mimopražském hradě tohoto krále - totiž Žebráku. Pozornost bude ovšem zaměřena spíše na jeho podhradí.

20.8.2017 v 21:51 | Karma článku: 7.20 | Přečteno: 171 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

Proč do tý politiky lez?

„No protože je nenažranej,“ vystřelí od boku každý, kdo vidí do Babiše jak do hubený kozy. A když přidáte otázku, proč podpora ANO setrvale atakuje hranici 30 %, no tak to je taky jednoduchý, protože lidi jsou blbí.

20.8.2017 v 17:34 | Karma článku: 25.17 | Přečteno: 693 | Diskuse

Jan Pražák

Též u nás mohou být migranti nebezpeční

Hluboce by se mýlil ten, kdo by se snažil tvrdit, že jsme v našem státě v bezpečí před lidmi, kteří k nám migrují z cizích zemí.

20.8.2017 v 16:45 | Karma článku: 21.66 | Přečteno: 795 | Diskuse

Markéta Vaculová

Jak být v mezilidské komunikaci přímý aneb asertivní komunikace v praxi sociálních služeb

Asertivita je součástí zdravé mezilidské komunikace. Znamená to nebýt v komunikaci pasivní, manipulativní nebo agresivní, ale být přímý a ohleduplný k druhým, se současným zachováním svých práv a svého názoru.

20.8.2017 v 16:08 | Karma článku: 5.53 | Přečteno: 212 | Diskuse
Počet článků 24 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 571

Fytotechnička,, bývalá  pokladní i makléřka, pojišťovací agentka a současná vášnivá fotografka a zároveň    redaktorka  jedné nejmenované  reklamní agentury, která ráda nejen píše. Vytrvalá hráčka na nervy, nezávislá  GLOSÁTORKA,  BLOGERKA ve volném čase - v životě velmi vnímavá pozorovatelka ..ovšem nejvíce  zarytá zahradnice a bylinkářka , ...a zbytek se sem už nevejde:)

Jak to říkala ta  babička  ve známé pohádce Sůl nad zlato: Já jsem všudezdejší :)

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.